Polarizace světla

Tento článek slouží jako teoretický základ pro článek zaměřený na polarizační filtr, jehož použití se věnuji ve fotografování.

Fyzikální podstata světla

Chování samotného světla je poměrně složité, protože v některých projevech se světlo chová jako tok částic, v jiných případech se pro změnu projevuje vlastnostmi, které má vlna (například lom světla, interference a podobně).

Pro nás není tento problém nikterak podstatný, protože v optice a při chápání polarizace světla hraje hlavní roli vlnový charakter světla. Proto pro nás bude v tuto chvíli stačit představa, že světlo se šíří jako vlna.

Světlo jako vlna

Než se pustíme do samotné polarizace, je nezbytné umět si představit světlo, které se šíří jako vlna. Pro začátek si jí klidně můžeme představit jako klasickou vlnu na vodní hladině.

vlna

V případě světla je ale situace o něco složitější. Na rozdíl od běžných vln, které známe, se světlo může takto vlnit ve všech směrech.

Na následujícím obrázku je znázorněno několik takovýchto vln. Výřez v pravém horním rohu znázorňuje příčný řez vlnou.

světlená vlna

Polarizace

Při polarizaci světla dochází k odstranění všech vln, které nejsou orientovány stejným směrem. Vznikají tak opět vlny šířící se v jediné rovině.

polarizace

Proto dochází při polarizaci k útlumu světla, protože jeho část je odstraněna.

Výskyt a využití polarizace

K polarizaci světla dochází hlavně při lomu světla, například při odrazu od lesklých zrcadlících vrstev, jako je sklo, různé lesklé kovy.

Protože to se děje při odrazu světla od lesklého povrchu, má polarizace velký význam v podobě polarizačních filtrů. Ty nacházejí využití i při dalších rolích, nicméně jejich hlavním účelem je právě odstranění či potlačení různých rušivých vlivů v podobě odrazů při fotografování motivu za sklem.