Vyvážení bílé

Podívejme se nejprve na tuto sérii tří snímků s naprosto stejnou kompozicí. Přestože jsou vždy snímány za stejných světelných podmínek, stejně dlouhou expozicí při stejné cloně, na první pohled je patrné, že se liší.

vyvážení bílé: nízká teplota chromatičnosti vyvážení bílé: optimální teplota chromatičnosti vyvážení bílé: vysoká teplota chromatičnosti

Rozdíl mezi těmito fotografiemi spočívá v různé interpretaci bílé barvy, způsobené různým nastavením vyvážení bílé. Snímek uprostřed byl pořízen se správnou volbou vyvážení bílé. Vlevo byla nastavena velmi nízká hodnota chromatičnosti, což způsobilo posun bílé barvy do modrého odstínu. Vpravo byla naopak vybrána vysoká teplota chromatičnosti, což vede k oranžovému nádechu bílé barvy.

Bílá není bílá?

Samozřejmě, že bílá je vždy bílá. Rozdíl je pouze v tom, jak se v různém světle jeví. Názornější může být příklad s bílým papírem, budeme-li na něj svítit výrazně odlišná světla. Použijeme-li červené světlo, vypadá papír červený, v modrém světle naopak modrý.

V případě běžných světelných zdrojů je situace obdobná, pouze s tím rozdílem, že rozdíly nejsou tak patrné a navíc je lidské oko dokáže kompenzovat tak, že se nám stále jeví jako bílé. Fotoaparáty touto schopností nejsou obdařeny a proto je potřeba v některých případech ručně nastavit správné vyvážení bílé.

Trocha teorie

K popisu světla slouží teplota chromatičnosti. Ta odpovídá teplotě, kterou by muselo mít černé těleso, aby vyzařovalo světlo o stejné vlnové délce. Jednotkou teploty chromatičnosti je kelvin.

Přestože se touto věcí budu ještě hlouběji zabývat, v tuto chvíli je hlavní vědět, že různé světelné zdroje vydávají odlišné světlo, jak ukazuje obrázek níže:

barvy různých teplot chromatičnosti

Některé nejčastější hodnoty následují:

  • 1200 K – svíčka
  • 2800 K – žárovkové osvětlení, slunce nízko nad horizontem
  • 5000 K – zářivkové osvětlení
  • 5500 K – fotografické blesky
  • 6500 K – denní světlo
  • 9000 K – světlo při jasné obloze

Možnosti nastavení vyvážení bílé

V případě použití jednoho ze scénických režimů dochází automaticky k nastavení vyvážení bílé podle určení zvoleného režimu. Převážně se nastaví automatické vyvážení bílé, nicméně pro specifické podmínky se zvolí odpovídající nastavení.

Při použití některého z poloautomatických režimů či plně manuálního režimu, je možné volit z následujících způsobů vyvážení bílé:

Automatické vyvážení bílé

V dnešní době jsou všechny fotoaparáty vybaveny funkcí automatického vyvážení bílé. Pro běžné fotografování často dosahuje dobrých výsledků, ale například při fotografiích pořízených ve žlutém světle žárovek, při západu slunce a podobně dochází ke značnému posunu ke žluté, naopak při osvětlení zářivkami fotografie naopak získává namodralý nádech.

Přednastavené hodnoty vyvážení bílé

Přednastavené hodnoty jsou pro běžné fotografování zřejmě nejužitečnějším řešením, protože kombinují dobré možnosti nastavení při minimálních nárocích, navíc je možné vše nastavit velmi rychle. Typicky jsou označeny ikonou reprezentující své nejčastější použití, což ještě více usnadňuje výběr.

Ikonka slunce, mraku či zářivky dost výstižně popisují své využití. Při jiných, méně typických příležitostech pak není obtížné zjistit, která z omezeného množství voleb vyhovuje nejlépe.

Přímá volba teploty chromatičnosti

U některých fotoaparátů je možné zvolit libovolnou hodnotu teploty chromatičnosti s velmi vysokou přesností, například v krocích po 100K, čímž je možné velmi přesně měnit vyvážení bílé barvy. Na druhou stranu toto řešení vyžaduje značné zkušenosti a k opravdu přesnému nastavení je potřeba značných zkušeností a času.

Nastavení jedním dotykem

Je nejpřesnější a přesto velmi rychlá metoda, jak získat správné nastavení bílé barvy. Při této volbě nasměrujete fotoaparát na bílý předmět a potvrdíte jeho volbu. Automatika následně co nejpřesněji určí z pořízené šablony, jak nejlépe interpretovat bílou barvu.