Expozice, clona a citlivost při fotografování

Než se začneme zabývat možnostmi nastavení fotoaparátu, měli bychom vědět alespoň něco málo o třech zásadních hodnotách, s nimiž se při fotografování bez automatického režimu budeme setkávat. Jak již z názvu vyplývá, jedná se o dobu expozice, clonu a citlivost.

Při fotografování je potřeba dostat na snímací prvek (ať už jde o kinofilm nebo snímač digitálního fotoaparátu) přesně určené množství světla. K tomu slouží první dva parametry, čímž ale jejich úloha zcela nekončí.

V případě automatického režimu si fotoaparát většinou tyto hodnoty sám nastaví. Výjimkou je hodnota citlivosti, která lze u některých fotoaparátů nastavit ručně i v automatickém režimu. Přesto se domnívám, že je užitečné vědět alespoň základní informace, s nimiž můžete pochopit důvod neúspěchu některých fotografií.

Trocha obecné teorie

Při fotografování je potřeba na snímací prvek poslat světlo ve správném množství.

K tomu v první řadě slouží závěrka, která zajišťuje, že na snímací prvek dopadá světlo pouze tehdy, když se skutečně pořizuje snímek (výjimkou je digitální závěrka, o níž se zmiňuji níže). Teprve při pořizování snímku se závěrka otvírá a zůstává otevřená pouze po přesně stanovenou dobu expozice, což je první hodnota, ovlivňující, kolik světla na snímací prvek dopadne.

Dalším důležitým prvkem je clona, která určuje, jaké množství světla objektivem prochází.

Na základě těchto parametrů dopadne na snímací prvek určité množství světla. Tím se dostaneme k poslednímu ze tří základních parametrů, a tím je citlivost snímacího prvku, která určuje, jak hodně bude na dané světlo snímací prvek reagovat.

Hlavní parametry

Expoziční doba

Jak bylo zmíněno výše, doba expozice určuje, jak dlouho bude docházet k osvětlování snímacího prvku.

Z toho vyplývá vliv na výslednou fotografii, zda bude správně exponovaná, nebo špatně exponovaná (podexponovaná – tedy příliš tmavá či přeexponovaná – příliš světlá). Dále má zásadní vliv na rozmazání pohybujících se objektů na fotografii.

Digitální závěrka

U fotoaparátů bez hledáčku, což se týká hlavně kompaktních automatů, dochází k zobrazování na displej. Totéž se děje i u falešných zrcadlovek nebo u pravých zrcadlovek při použití režimu živého náhledu. V takovém případě dochází k neustálému osvětlování snímacího prvku. Při pořizování snímku dochází k tomu, že se do výsledné fotografie promítají hodnoty odečítané ze snímače po dobu expozice.

Clonové číslo

Množství světla, které dopadne na snímací prvek, ovlivňuje také clona, která funguje jako oční zornička v oku: rozšiřováním či zužováním určuje, jak velkým otvorem světlo může procházet.

Teorie kolem clonového čísla je o něco složitější, protože její hodnota závisí i na ohniskové vzdálenosti. Nám v tuto chvíli stačí vědět, že větší clonové číslo znamená větší zaclonění a tedy méně procházejícího světla.

Citlivost snímacího prvku

Předchozí dvě hodnoty udávaly, kolik světla na snímací prvek dopadne. Citlivost oproti tomu určuje, jak na dopadnuvší množství světla snímací prvek zareaguje.

Přestože v případě používání digitálních fotoaparátů, obzvlášť při podpoře různě automatických režimů to příliš nevyužijete, je pravda, že:

• dvojnásobná citlivost umožňuje snížit expoziční čas na polovinu
• dvojnásobná citlivost umožňuje zvýšit clonu o jedno clonové číslo

Výsledek

Ve výsledné fotografii se promítnou vždy všechny tři aspekty a záleží pouze na jejich kombinaci, jaká fotografie vznikne.

Optimálně exponovaná fotografie

Na snímací prvek dopadlo množství světla odpovídající jeho citlivosti.

Podexponovaná fotografie

Na snímací prvek dopadlo příliš málo světla, proto tmavší části motivy jsou příliš tmavé nebo úplně černé.

Této situaci se vyhneme, pokud snížíme hodnotou clony, prodloužíme expozici nebo zvýšíme citlivost snímače. V případě, že nelze zlepšit tyto parametry, je nutné využít blesk k lepšímu osvětlení scény.

Této problematice se blíže věnuji v kapitole fotografujeme v noci, kde se těmto možnostem blíže věnuji.

Přeexponování snímku

Na snímací prvek dopadlo příliš mnoho světla, proto některé části fotografie vyšly příliš světlé nebo úplně bílé.

Tomuto se vyhneme, pokud zvýšíme zaclonění, zkrátíme dobu expozice nebo snížíme citlivost snímače. Pokud nechceme (například kvůli efektu pohybu) nebo nemůžeme více modifikovat tyto hodnoty, lze použít neutrální (ND) filtr.

Další obtíže

Světlé a tmavé plochy

První častou komplikací může být přítomnost velmi světlých a zároveň velmi tmavých částí ve snímku. Příkladem může být pokus vyfotografovat měsíc. Fotografie byla pořízena v manuálním režimu, abych měl přímou kontrolu nad fotografováním.

Nicméně je patrné, že ačkoli je měsíc vykreslen celkem správně, všechno v jeho okolí je naprosto černé. Při prodloužení expozice nebo zmenšení clony by se část tmy změnila na trochu světlejší, ale na druhou stranu by světlejší části měsíce byly úplně bílé.

Automatické určení expozice

Předchozí problém se stává ještě aktuálnějším u kompaktních automatů, kde celou expozici nastavuje fotoaparát. V takovém případě dochází k problémům i v případě, které by normálně vedly na bezproblémovou fotografii. Například lidé na velké zasněžené ploše jsou typickým příkladem, kdy automatika nezvládá správně volit expozici.

Více o možnostech ovlivnit expozici a řešit tyto komplikace najdete v následujících článcích. Pro majitele jednoduchých kompaktních automatů bych doporučil článek režim sníh a pláž, který tento problém řeší. Pro majitele pokročilejších fotoaparátů jsou vhodné články programová automatika a kompenzace expozice.